Přechod Šumavy: Od Železné Rudy po Novou Pec – dobrodružství, výzvy a zážitky z hor

V červnu 2024 jsme se společně s kamarádem Petrem rozhodli, že vyrazíme na přechod Šumavy. Chtěli jsme vidět všechna ta krásná místa, která se skrývají mezi Železnou Rudou a Novou Pecí. Tato výzva nás lákala už dlouho – šumavské kopce, jezera a všechny přírodní krásy milujeme. Navíc jsme nadšení sportovci. Cíl byl tedy jasný: projít celou Šumavu, spát na nouzových nocovištích, dobře si popovídat a také si pořádně dát do těla.

Jakub, Petr a Jiří u jezera Laka

Nakoupili jsme vše potřebné, byl krásný den a my, plní optimismu, vyrazili. Na první den s námi šel bratranec Jakub – skvělý paraglidista a hiker. V šest ráno budíček, vyzvednout Petra v osadě Kočičov a pak na Stachy pro Jakuba. Odvoz byl domluvený – ze Stach do Železné Rudy nás vezl taťka.

Člověk míní, počasí mění. Skutečně jsem Petra nabral v Kočičově, ale počasí nevypadalo dobře. Proto jsme se ještě chvíli zdrželi na Staších, naplánovali trasu a až poté vyrazili. Nakonec jsme se domluvili, že začneme od železniční stanice ve Špičáku. Tým ve složení Jiří, Jakub a Petr začal stoupat po špičácké sjezdovce směrem k Černému a Čertovu jezeru. Už na prvních kilometrech jsme zjistili, že to nebude úplně snadné. Jakubovi jsme byli vděční – doporučil nám totiž trekingové hole. Jeden problém tu ale byl: těžké krosny se nám pekelně zařezávaly do zad.

První zastávku jsme udělali u Černého jezera, jednoho ze šumavských ledovcových jezer. Zde jsme také otevřeli prvního Radka. Poté jsme pokračovali k Čertovu jezeru. Cesta šla dobře, udělalo se hezky a my se těšili na oběd. Ten jsme si dali v restauraci v Železné Rudě. Dokoupili jsme poslední zásoby a vyrazili vstříc jezeru Laka a Poledníku. Na jezeru Laka nás čekalo další pivo – samozřejmě jsme všechny plechovky i jiný odpad nesli s sebou do nejbližší vesnice. Tak by to mělo být vždy.

Nejmenší šumavské ledovcové jezero-Laka

Po návštěvě jezera Laka následoval dlouhý a vyčerpávající výšlap na Poledník. Předtím jsme si ale ještě přefiltrovali vodu Jakubovým filtrem. Petr a Jakub nasadili vysoké tempo, já jim vůbec nestačil. Došel jsem asi s půlkilometrovou ztrátou – a s velkým údivem jsem zjistil, že Jakub cestou ještě stihl vyřídit tři telefonní hovory.

Na Poledníku jsme chvíli poseděli, povyprávěli, popili colu s rumem a nachystali se ke spánku na nouzovém nocovišti. Bylo tu docela dost lidí, ale vešli jsme se. První den jsme měli za sebou 37 kilometrů, krásně svítil měsíc a bylo nám báječně.

Rozhledna na Poledníku

Západ Slunce na Poledníku

---

Nastal druhý den. Ráno nás Jakub opustil – chtěl využít slunečné počasí k paraglidingu. My jsme se tak vydali ve dvou vstříc Modravě. Jakub nám nechal filtr, takže jsme si znovu přefiltrovali vodu. Cestou nás zaujala Tříjezerní slať, ale také pár neukázněných cyklistů, kteří nás málem srazili. Čekalo nás stoupání k pramenům Vltavy – dlouhé, táhlé a pořádně bolavé. Nohy jsme už cítili. Na pramenech jsme posvačili a pokračovali směrem na Bučinu.

Potok u Modravy

Železná opona na Bučině

Tam jsme si dali dvě Kofoly a poobědvali sacharidovou bombu – špagety. Sle­dovali jsme také počasí, protože hlásili bouřku. To byl důvod, proč jsme se ještě chvíli zdrželi a poseděli u kávy. Nakonec se nám déšť vyhnul, byli jsme rádi a vydali se dál – přes Knížecí Pláně, Žďárecké jezírko až k nouzovému nocovišti Strážný, kde nás čekala druhá noc.

Žďárské jezírko

Byl tu ale problém. Na obloze se stále víc kumulovaly temné mraky. Síly nám docházely a těšili jsme se, že na benzínové pumpě ve Strážném doplníme energii a kofein. Bohužel jsme ji o deset minut nestihli. Tak jsme trochu rozladění spěchali na nocoviště. Tam jsme pojedli čínskou polévku a kávu s Piknikem. Byli jsme tak vyčerpaní, že jsme ani nezvládli postavit stan. Když přišel déšť, schovali jsme se pod karimatky, lavičky a stůl u nocoviště. Ostatní nocležníci z nás museli mít dobrou zábavu.

Ráno jsme se trochu vyspali, najedli a domluvili, co dál. Rozhodnutí bylo jasné: kvůli bolestem nohou, spánkové deprivaci a hlavně děsivé předpovědi počasí jsme se rozhodli změnit cíl cesty a vydat se směrem k cyklobusu do Horní Vltavice. Původní plán – dojít přes Nové Údolí a Plechý až do Nové Pece – tak ztroskotal.

Výlet jsme si ale i tak užili. A o rok později jsme naplánovali další – tentokrát přechod Krkonoš. Ten už byl plně úspěšný, ale o tom zase příště.

Více obrázků, videí a informací o našich zážitcích najdete na Facebooku Venku s batohem a Instagramu Kluci ze Šumavy. Děkujeme za podporu!